Bez červený (Sambucus racemosa) je vytrvalý listnatý keř dorůstající jednoho až čtyř metrů. Můžeme se sním často setkat ve vyšších polohách (pahorkatiny až horské oblasti). V nížinách se vyskytuje vzácně, nebo vůbec.
Spolu s bezem černým a bezem chebdí patří mezi tři původní druhy bezu v ČR. Nejčastěji ho nalezneme na okrajích lesů, pasekách, stráních, u hospodářských stavení a opuštěných objektů. Vyhovuje mu půda vlhčí, kyselá až neutrální, bohatá na živiny.
Je to vytrvalý keř s daleko dosahujícími kořeny. Plodenství se skládá z červených peckovic. Bez červený je rozšiřován hlavně ptáky, ale ne tak hojně jako příbuzný bez černý.
Jak rozeznat červený bez od černého v době květu?
- Bez červený má žlutavé květy, latovité květenství. Vůně květu červeného bezu bývá přirovnávána k vůni mouky.
- Bez černý má květy bílé, květenství chocholičnaté. Květy černého bezu mají typickou a intenzivní vůni.
Jste-li stále na pochybách, doporučuji zlomit jednu (malou) větev a podívat se jakou má bez dřeň (duši). Zatímco u červeného bezu je skořicově hnědá, u černého bezu je duše nádherně bílá.
Plody červeného bezu
Plody dozrávají od června a po dozrání jsou výrazně červené. Plody červeného nejsou uspořádány v latách jako u bezu černého, ale v hroznech. Semena, která obsahují amygdalin, jsou mírně jedovatá a mohou způsobit u disponovaných jedinců a dětí otravu. Jedovatá je též kůra a listy.
Bez červený (hroznatý) – Sambucus racemosa
- Říše: Plantae – rostliny
- Oddělení: Magnoliophyta – rostliny krytosemenné
- Třída: Rosopsida – vyšší dvouděložné rostliny
- Řád: Dipsacales – štětkotvaré
- Čeleď: Adoxaceae – pižmovkovité
- Rod: Sambucus – bez
Pěstuje se v parcích a zahradách pro své nápadné zelenožlutavé květenství a červené plody. V lidovém léčitelství byl považován za pročišťující prostředek. Dnes se již nevyužívá.
